Ke střelbě jsem měla blízko už od mala – táta byl myslivec a později se začal věnovat brokové střelbě, konkrétně trapu. Poprvé jsem střílela už asi ve čtyřech letech ze vzduchové pistole se strýcem, který byl také myslivec. Potom, co jsme se přestěhovali blíže k Plzni, jsme objevili střelecký kroužek na Dukle, kterým vše oficiálně začalo.

Po maturitě jsem absolvovala bakalářské studium Sociologie na Západočeské univerzitě a nyní pokračuji v magisterském programu Veřejná správa a regionální rozvoj na České zemědělské univerzitě.

S vrcholnou střelbou se pojí časté cestování a občas se se svou širší rodinou nevidím i několik měsíců. Se svou nejbližší rodinou (rodiče, bratr, přítel) se vidím samozřejmě častěji. I když je někdy náročné skloubit tréninky, školu a brigády, snažím se střelbu stále udržovat jako zábavu; je to můj dlouholetý koníček, který přináší jak radosti, tak starosti, ale o tom sport je!

Chtěla bych se dostat na Olympiádu, a dokud u mě střelba vzbuzuje radost, budu do toho dávat maximum – trénuji obvykle 5–6krát týdně, intenzita a počty hodin se různí podle toho, jestli máme o víkendu závody nebo ne. Když si ale potřebuju odpočinout, miluju cestování; i když to není vždycky úplně relax pro tělo, pro duši je to dokonalá vzpruha. Doma zase nejlíp vypnu u focení a úprav fotek. Kdybych nestřílela, nejspíš bych teď jezdila na koních, ale co bude po střelbě, je zatím ve hvězdách. Hlavní je, že si plním sny a vím, že dokud se nerozhodnu budovat rodinu, můžu se naplno věnovat téhle nádherné, byť náročné disciplíně.

Cestování, focení, kreslení, výuka angličtiny